Welcome to my mind. na Blog.cz

Nedávno vydala zpěvačka Inna novou píseň s názvem Caliente es tu amor. Tato písnička je stejně jako všechny ostatní, které Inna vydala, plná slunce, léta a jejího osobitého stylu hudby. Nevím jak to mám pojmenovat, ale vždy když slyším její písničky, hned mi to připomene léto. A tady je videoklip a pár fotek z něho.

Inna

Ve většině případů se snažím psát spisovně a tak dál, ale teď tyhle nesmyslný pravidla odhodím a budu psát tak, jak to cítím.

Říká se: "Neber život vážně!" Jo? Vážně? To se každému jen tak řekne. Ať si to zkusí a pak teprve může kázat. Tak jako já sice nejsem dospělá na to, abych si tady mohla stěžovat, ale stejně......Nikdo nemá kecat tomu druhému do věcí! Vážně mě dojímaj lidi, co se furt (řeknu to slušně) o toho druhýho staraj, a říkaj mu, "To se mi nelíbí, to bys neměl dělat" a podobně...Ale však je to sakra jeho věc. Každý má právo poslouchat si jaká hudba se mu líbí, chodit oblečenej, jak se mu to líbí a ne aby do toho pořád někdo kecal. Tak jasně, já si taky třeba rýpnu a řeknu kámošce: "Já teda faktis nevím, ale moc se mi to nelíbí, je to divný...." Ale nikdy do toho druhýho nešťourám typem, "A proč to tak nosíš a proč to děláš?" A podobný voloviny! Někdy mě to všechno až neskutečně rozčílí. A já pak mám vztek na všechno a na všechny. Pustím si Linkin Park (na kterých jsem podlední dobou nějak závislá), Nightwish nebo něco podobně tvrdšího a jsou mi všichni u té zadní části těla, na které se sedí! Ve třídě máme jednoho kluka, naprosého idiota, a ten dokáže člověka tak neskutečně vytočit, že pokud by byl ten člověk dost cholerický, asi by to chování nevydejchal. Je protivnej, taky se stará o co nemá....No prostě děs no. Radši neřešit a starat se jen sám od sebe. Ještěže na světě existujou takoví lidi, kteřím můžou být naši kamarádi. Bez nich by se to asi vážně nedalo přežít. No tak si to jen představte. Svět jen sám pro sebe, všichni proti vám a při vás nestojí absolutně nikdo. Tak jako samozřejmě někdo nejspíš takovým životem třeba může žít, ale pochybuju, že to vydrží celý svůj život. Já osobně si to teda nedovedu představit. Někdy mě sice kámošky pěkně namíchnou, ale bez nich by to nebylo ono! I když občas ani sama nevím, čím mě naštvou :D No, prostě jsem někdy, jak se říká, veselá kupa, jindy bych zas jen pohledem vraždila! Je to různý. Ale člověk si má žít vlastní život a nikdo mi nebude tvrdit že ne. Snažím se nikoho neodsuzovat, jen pro to, co dělá a jaký je, ale upřímně, to vážně dokáže jen málokdo. Ale aspoň ty předsudky omezit. Nikdo není dokonalý a každý má své chyby, ale někdy to prostě všechno nestojí za nic! Život je někdy svině, jindy je to v poho. Asi si vážně odporuju když říkám, že život je fajn a pak že není.Ale ono to prostě tak je, teda aspoň já to tak cítím :). No, na někoho to hodit musím, tak teda na ten život! :-P Ale zase jindy to stojí za to žít a já se usmívám na každého a děkuju za to, že můžu být a usmívat se, řehtat se jako koza a naštvávat lidi :D

Je to zázrak. Je to život. Je to narození. Je to přežívání. Je to budoucnost. Je to minulost. Je to ale hlavně přítomnost.

No, někde jsem slyšela ( a možná je to i pravda), že život je jako otevřená kniha.

Popisováním mé osoby bychom mohli strávit půl dne. Tedy alespoň já, protože já mám ve zvyku vše rozepisovat, ovšem pouze tehdy pokud mám "psací náladu" a chce se mi. Což platí pro tuto chvíli.

Podle mého jsem dosti složitá bytost, ale nejsem jediná na světě. Existují i excentričtější lidé. Nyní chodím do 8. ročníku základní školy a mám ráda spoustu věcí. Jsem (v dobrém slova smyslu) šílená. Jestli se to tak vůbec dá říct. Jsem ráda za každou maličkost, díky níž se můžu zasmát, nebo díky níž mi příjde můj život zajímavější.

Nemám žádné sourozence a tak jsem si vybrala nevlastní. Své dvě nejlepší kamarádky, které jsou zároveň tak trochu mé dcery, protože se tak k nim někdy chovám a tak mě překřtili na svou nevlastní matku :)

Mám zlozvyky, kterých se chci zbavit, ale mám dosti slabou vůli. Pro mou osobu je typické neustále se smát, mluvit či rozdávat životní moudra, která jsou stejně praštěná jako já sama. Dále mám ve zvyku přeskakovat myšlenky a psát stejným způsobem, být náladová, mluvit někdy až příliš rychle....Snažím se vymýšlet stále nové věci a plánovat zážitky. Jsem blíženec tudíž se ve mě ukrývají dvě osobnosti. Jedna slušná, milá, hodná, s celkem jemným hlasem, ta druhá je opak té první. Sprostá, hrubá, nestarajíc se o ostatní, hrubší hlas a divoká nespoutanost. Tyto dvě strany mě samotné se ve mně kolikrát bouří a mnohdy se neshodnou. Proto se chovám jednou tak, jindy zase jinak. Na druhou stranu se umím docela dobře přizpůsobit, ale když je potřeba, nejsem nijak zvlášť zakřiknutá (pouze v neznámém prostředí) a umím vyjádřit svůj názor. Ovšem beru ohledy na ostatní a někdy se chovám až moc mateřsky :). Mám ráda dobrou hudbu, ale žánry které poslouchám moc nejdou dohromady. Většinou je to podle nálady. Metal, rock, dance, pomalé a smutné písničky, energické, některé se těžce definují. Mezi mé nejoblíbenější interprety patří: Inna, Bruno Mars, Rihanna, Jennifer Lopez, Avril Lavigne, Tarja Turunen, Christina Perri, David Guetta, Lucie Vondráčková-Plekancová, Debbi, Nicole Sherzinger a mnoho dalších. Mými nejoblíbenějšími skupinami jsou: Nightwish ♥, Evanescence, Black Eyed Peas, Within Temptation, poseldní dobou i Linkin Park.

Jako má oblíbená místa či města bych jednoznačně označila Paříž. V této světové meropoli jsem byla sice jen jednou, ale naprosto mě okouzlila.

Jsem závislá na smíchu, tanci, kamarádkách,hudbě, čokoládě, knihách, počítači....

Mám blond dlouhé vlasy, které mě někdy pěkně štvou, zelené oči, které byly v minulosti modré, a jakžtakž vysokou, (snad) štíhlou postavu.

Mé oblíbené filmy, které mě uchvátili, jsou Marley a já, Smím prosit, Vyměřený čas, Let´s Dance, Twillight sága, Pravá blondýnka, Mission Impossible, Dům na konci jezera, Zatím spolu, zatím živi, Sherlock Holmes, Křižovatka smrti a většina filmů, ve kterých hraje Jackie Chan :D

Baví mě se dívat na různé sporty v televizi (nejvíce skoky na lyžích) a já sama nejsem ten typ, co pořád vysedává doma. Když už doma, aspoň se snažím večer cvičit, tančit, tančit zumbu.

Připadám si, že se postupem času, trochu měním, ale to nejdůležitější ve mě stále zůstává. A tak jsem tu stále pro vás :)

Toto je opravdu dojemný příběh, o kterém se lidé dozvěděli pomocí talentové soutěže, která probíhala v Korei-Korea´s Got Talent 2011. Před porotu tam předstoupil 22 letý Sung-bong Choi a odvyprávěl tam svůj příběh.

V jeho 3 letech mu zemřeli oba rodiče a on musel jít do sirotčince. Tam ho, přestože byl malý, šikanovali a ubližovali mu. V pěti letech odtamtud utekl a přežíval na ulicích. Přespával v kontejnerech a popelnicích, ve výtahové šahtě či veřejných záchodcích. Vydělával si jak jen to šlo. Nejčastěji prodejem žvýkaček či energy drinků v nočních klubech. Někteří lidé si produkty koupily, jiní ho do hlavy praštili pěstí nebo lahví od piva. Několikrát jen o vlásek unikl smrti. Třeba tehdy, když ho místní zločinecké gangy unesli vysoko do hor a tam zaživa pohřbily do hluboké jámy. Jako zázrakem se mu podařilo dostat se ven.

V jednom z barů, kde prodával, uviděl na pódiu operního pěvce a rozhodl se, že bude také zpívat. Přes internet si našel učitele (bývalého operního zpěváka), který nejprve nechtěl jeho příběhu vůbec uvěřit. Díky svému odhodlání a vášní pro hudbu ho mladík přesvědčil a jeho učitel mu nejen začal dávat zadarmo lekce, ale také oslovil dobročinnou nadaci a sociální pracovníky, kteří mu zajistili bydlení a obživu.

Přihlásil se tedy do soutěže Korea´s Got Talent a dostal se až do finále. Před porotu předstoupil skromně a nejprve ji dojal svým příběhem a pak dodal, že nezpívá nijak dobře. Jaké bylo překvapení pototců i diváků, když začal zpívat. Ukázalo se, že talent mu tedy nechybí. V soutěži nakonec skončil druhý.

Tento příběh dokazuje, že i člověk, který je chudý, může dosáhnout úspěchu, pokud si za svým snem jde tvrdě a odhodlaně. Opravdu mě to dojalo stejně jako video s jeho vystoupením a jsem se rozhodla napsat o tom článek a přidávám video, ať si vážíte toho, že máte peníze, kde bydlet, z čeho žít a jíst......Život je krátký (i když se to nezdá) a nikdy nevíte, kdy najednou skončí.

Každý z nás by si chtěl určit v jakém pokoji budete bydlet. Mohli by jste si vysnít cokoli a pak tam trávit veškerý čas. Bylo by v něm všechno, co by vás napadlo.

Dokonce i akvárium si v něm můžete udělat.

Mohlo by to záležet na každém z nás. Záleží ovšem na penězích a rodičích :) Někdy ovšem máme na výběr, tady bych vám chtěla ukázat ty nejlepší, nejbláznivější a nejzajímavější ložnice či pokoje. Snad si z toho vyberete, ty které by vám eventuálně vyhovovaly :D

Pro tvrdší lidi :D Nebo s rockovým nebo punkrockovým stylem hudby :)

Celý růžovoučký pokojík pro bárbínky :D

Krásná modrá barva

Komu by se nelíbil takovýhle luxus :)

Kombinace bílé a červené taky není špatná :)

Tohle mě úplně zahřálo. Říká se, že oranžová je teplá barva a když by jste byli v takovém pokoji asi málokdy by vám byla zima.

Čistě dívčí pokoj

Může z těch oken být fakticky hezký výhled :)

Tady jen tak mimo ty všechny pokoje, taky by nebylo špatné mít apartmá, kde bychom mohli najít tohle :D

Nebo bydlet v tomhle, chachá to bych měla vystaráno a už bych si ten dům jen užívala a nic jiného :D

Tohle jsou přesně ty typy, které bychom mohli a přímo museli nazvat snové a luxusní a drahé :D

A tak můžeme jen snít a představovat si ten svůj vysněný pokoj, či cokoli jiného.

Já jsem nikdy moc nepřemýšlela nad pokojem, který bych chtěla mít a tak jsme spokojená s tím svým stávajícím. I když je tam někdy pěkný binec, je to mou "zásluhou", přesto ho mám ráda, ten svůj uzký, nijak zvlášť velký, žluto-modrý pokojíček :)

Extravagance, co to je vlastně za pojem? To je podle mě něco, co je trochu přehnané, ale vypadá to většinou dobře. Ovšem někdy to je vážně úlet. Takové nejznámější celebrity, co můžou mít s extravagancí známost, jsou Lady Gaga, Nicki Minaj, či Jessie J. Myslím, že asi právě Lady Gaga, je tímhletím svým stylem také hodně známá i když svůj díl na tom samozřejmě nese i její hudba. Některé věci ji sluší, jindy to ovšem vážně přestřelí, jako například když si na sebe oblíkla kusy masa. Já nikoho nekritizuju, jen píšu, co mám na srdci, a jak to vidím (to jen na vysvětlenou :) ).

Jindy to ale zase docela "vychytala".

Od Lady Gagy zkrátka moc nevíme, co čekat, s čím příjde příště. Ale zase jde vidět, že má dobré nápady a myšlenky překypující fantazií.

Lady Gagu jsem jistě představovat určitě nemusela, Nicki Minaj, ač si myslím, že ji taktéž většina zná, představím. Nicki Minaj je rapperka, zpěvačka, textařka známá svými písničkami i nošením paruk, nejčastěji růžovou, blond nebo černou. Její nejznámější písničky jsou: Super Bass, Moment 4 fly (feat. Drake), Fly (feat. Rihanna), Check It Out, Right Thru Me, Turn Me On (feat. David Guetta), Starships, Where Them Girls At (feat. David Guetta and Flo Rida).

Jessie J-zpěvačka, textařka narozená v Londýně. V letech 2005-2009 se snažila prosadit jako zpěvačka, avšak její hudební vydavatelství zkrachovalo. A tak se vydala na textařskou kariéru, která ji přinesla zasloužené ovoce. Začala psát pro hvězdy jako Justin Timberlake, Alicia Keys, Christina Aguilera, Miley Cirus, Chris Brown...V roce 2011 vydala konečně své první debutové album. Její nejznámější písničky jsou Price Tag (feat. B.O.B), Nobody´s Perfect, Who You Are, Do It Like A Dude, Who´s Laughing Now?, Domino....

Obdivuje a je obdivována již zmíněnou rapperkou Nicki Minaj.

Inna, celým jménem Elena Alexandra Apostoleanu, je rumunská klubová zpěvačka narozená v Mangalii. Nejvíce se proslavila singlem "Hot". Od té doby se stává slavnější a slavnější a její hity jsou v žebříčcích mnoha rádií.

A pokud vám nepojedou některá videa, tak se moc omlouvám. Pro jistotu ke všem připojím odkaz na YouTube.

Un Momento feat. Juan Magan Inna

Club Rocker Inna

Love Inna

10 Minutes Inna

Amazing Inna

Deja Vu feat. Bob Taylor Inna

Sorry Inna

Fever Inna

Sun Is Up Inna

Hot Inna

Pokud se budete chtít podívat na ty písničky od kterých mám tady jen ikonku nebo obrázek, podívejte se na youtube :D sem dám jen ty novější nebo méně známé písničky:) Děkuji za pochopení :)

Originál: Michel Teló-Ai Se Eu Te Pego

Přezpívala Inna, Play Win Remix

A teď už trochu starší písničky s novým videoklipem

Inna-Wow

Inna-Endless

Inna-Sun is up

Taylor Lautner-on je teda fakt pěknej! Nějak jsem to zjistila až teď. A taky má tak pěkně vypracovaný tělo :D. A navíc hraje v jednom z mých oblíbených filmů (v celé Twillight sáze), takže tam vlastně jsem ho viděla poprvé. Víc se mi tam líbil Robert Pattinson (hrál Edwarda Cullena), ale teď i Taylor! :D

For my mum, Žanett and me...

Tuto barvu miluje moje kámoška a skoro ségra, takže to je i trochu pro ni :D For you Michelle and Jeanette :)

Raego, tuhle osobu jsem objevila teprv nedávno. Díky jeho songu Ty a já s Christinou Delaney a následně písnička s Viktorii Krásnou Nejsem to já. Absolutně úžasný. Jsem normálně závislá na těhle písničkách. Fakticky super jméno na facebooku- Kšandykid. Fakt pěkný :D A taky i on je pěkný :D (to jen tak mimo ;D). Pak ty videa, to byla prd** :D Pár ukázek :)

a teď něco srandovnějšího :D jedu facebook ;D

A tak dále bychom mohli pokračovat dál a dál :D

Taky byl prej učitel. A má grandiózně zvládnutou angličtinu :D Závidím.... :) Taky bych chtěla :)

Tady je i rozhovor s Terezou Tobiášovou na Óčku, kde byl hostem: a ještě tady drsná vánoční přání :D:

Fotešky ♥ :D

Jaký to má všechno smysl?! To si občas tak říkám, a má odpověď zní: žádný.

Je to pořád jenom samá rutina, která už mě teda fakt unavuje a štve. Ve všední den, rádno v šest hodin, snídaně, hygiena, cesta do školy, přežití školy, oběd, odchod domů, učení, svačina, učení, trocha volného času, utírání nádobí, sprcha, večeře, hygiena, spánek a ráno nanovo to samé. O víkendech jen s tím rozdílem, že vstávám v devět hodin a spíš se neučím, jen jsem s kamarádkami, na netu, nebo něco jiného, co chci. Ale pořád mi to příjde, tak stejné a nudné. Pak si člověk něco naplánuje, ale všechno je to v háji, protože rodiče si připravili něco jiného, nebo kámošky nemůžou, počasí je blbé a tak bych mohla pokračovat donekonečna. Jaký je vlastně pravý smysl tady toho všeho. Dobře, beru, dokončíme základku, dostanem se na střední školu, pak na výšku, zařídíme si zaměstnání, najdeme si trvalého partnera, budeme mít rodinu, zestárneme a naše děti se budou starat o nás.

Když si to tak uvědomím, vždycky jsem v dětství toužila být už starší, abych si mohla dělat, co bych mohla. Odnášet obědy, aniž by mě někdo kritizoval, dělat, co bych chtěla, aniž by někdo něco namítal, říkat, co chci, aniž by někdo něco zbochybňoval, ale jak to tak vidím, myslím si, že by bylo teda o hodně lepší, vrátit se zpět do dětských let, kdy se o vás rodiče starali, vše se točilo okolo vás, a na co jste si prstem ukázali, to bylo vaše. Tedy ve většině případů. Každý tohle štěstí nezažil, ale to je něco jiného. Prostě a jednoduše jsem si myslela, když jsem byla menší, že čím je člověk dospělejší, tím je to lepší, a tak ať už jsem. Teď si zase myslím, že být dítětem, které má milující rodinu a dobré zázemí, je nejšťastnější dítě pod sluncem, a je lepší, ať zůstane, v tomhle stádiu, než aby vyrostl, a spolu s dětskou nevinností se vytratila i ta bezstarostnost.

Období puberty je naprosto děsné. Kolikrát jsem v různých filmech nechápala, proč se ty dětska hádají se svými rodiči, to mě nikdy nepotká, já mám svou mamku ráda, a není důvod proč bych se s ní hádala, ale teď už to chápu. Jsem ve stejném období, a tak už to chápu, jaké to je, když si člověk myslí, že nikdo ho nechápe a nerespektuje. Nejlepšími společníky jsou teď v této době kamarádi a kamarádky. Zkrátka vrstevníci. S něma si člověk nejlépe rozumí, oni ho dokážou pochopit, mají stejné problémy jako on, stejné zážitky, stejné záliby apod…. Už si vážně někdy připadám, že celý svět se proti mně spiknul, a u mě nestojí nikdo jiný, než mé 2 nejlepší kamarádky. Občas mi připadá, že se proti mně zpikli i učitelé a to všechno mě neskutečně vytáčí a pak vybuchuju nad úplnýma blbostma. Někdy mi to je líto a přemýšlím nad tím, proč jsem občas tak blbá, proč si nenechám říct, neuklidním se, a nezačnu racionálně přemýšlet. Jindy si zas řeknu, že na ně kašlu, je to moje věc a tak….Myslím, že nejsem nijak zvlášť duševně silný člověk, a v posledních letech to vyšlo najevo. I kvůli úplným prkotinám jsem se dokázala rozbrečet a byla jsem jak bábovka. Teď s tímhle věkem a pubertou se to všechno vytrácelo a já už nebyla tak měkká. Ne nadarmo jsme si v občanské výchově ve škole říkali, že adoslescence a pubescence (puberta) je dobou

velkých fyzických i psychických změn, a přehodnocování života. Holt není to vždy lehké…..Ale to asi nikdy a s ničím J

Proč je láska tak těžká? Láska umí milovat i nenávidět a je hrozně přelétavá a tak bychom si jí měli vážit. Jednou jsme nešťastní jednou šťastní, jednou jsme nahoři, jednou dole, ale pořád je to ona. Láska. Přelétavá, krásná, bolestná láska. Proč se asi píše na lásku tolik básní, písniček, dějů knih? Protože je to nevyčerpatelné téma. Láska je krásná, ale nikdo neví, jak to dopadne....Občas je vážně lepší držet se zpátky, ale mnohdy se vyplatí jít do toho naplno. Uvidí se, jestli se spálíme, nebo naopak vzroste náš zisk. To nikdo neví.

Už se ani nevyznám sama v sobě, jednou ho miluju, podruhé nenávidím a další den zcela ignoruju. Je to trochu kruté, ale to už se musíme naučit snášet my sami. Nikdo to nezmění, ani my, ani nikdo jiný. Pouze můžeme poupravit její průběh a pak už to nechat jen a jen na ni. Někdy je to vážně nepochopitelné; jde se zamilovat do člověka, kterého jste předtím nenáviděli? Ano, dá. Je to prostě zmatené, ale vždycky to není jen takhle špatné. Můžeme prožít s láskou něco krásného, to co nikdy předtím, roztáhneme křídla a prostě letíme...Užíváme si svobody a zamilovanosti, svět vidíme skrz růžové brýle. Je nám ukradený názor ostatních, hlavně že jsme šťastní. A tak to taky má být :)

Kdo hledá, najde, říká se, ale kdy???? To je hlavní otázka. Na tu dostaneme odpověď, až na ni narazíme. Ale jak to poznáme? To poznáme určitě. Opravdu se takhle tím máme řídit? Je to všechno pravda? Možná ano, možná ne. Každý člověk je jiný, a každému se to vyvine nějak jinak, takže jednoznačná odpověď neexistuje.

Já jsem lásku zatím taky nenašla. Ono by se ani moc o lásce mluvit nedalo, spíš o zamilovanosti do někoho, kdo o to nestojí, nebo možná ano, ale ani jeden z nich nenajde odhodlání. Pak už si jen myslím: "Vždyť jsme jenom kamarádi! " Z přátelství se může stát láska, ale z lásky se nikdy nemůže stát přátelství, bohužel :( :)